Otázka:
“Ukončila jsem střední odbornou školu a po maturitě jsem šla studovat na vysokou školu. Nepodařilo se mi ji dokončit. Ve třetím ročníku jsem ji musela opustit. Nyní mám zaměstnání. Rodiče však po mě chtějí náklady spojené se studiem VŠ vrátit zpět ve splátkách. Něco jsem jim už splatila, ale můj plat není takový, abych mohla zároveň platit nájem, šetřit na bydlení a splácet „dluh“. Nyní mi navrhli, že pokud se znovu přihlásím na VŠ alespoň dálkově, dluh mi odpustí. Udělala jsem to, ale po pul roce jsem to opět vzdala. Vztahy mezi mnou a rodiči jsou nyní chladné. Co vy na to doktore?“
Odpověď:
„Přikázání „Cti otce svého i matku svou“ neznamená, že s nimi musíme vždy a ve všem souhlasit. Také z něj nevyplývá, že každý z rodičovských požadavků je hoden obdivu a splnění. Pokud vás škola opravdu nebaví, řekněte „ne“jak potenciální alma mater, tak i mámě a tátovi. Pozor ale na (dávno již postpubertální) negativismus. Kdyby bylo studium přece jen zvládnutelné….jistě tušíte co a jak. Pokud jde o splácení pomyslného dluhu našim předkům platí morálka štafetové pomoci. To, co dlužíme jim, splácíme našim potomkům. To ovšem neznamená, že ze syna nebo dcery musíte mít Mgr. či Ing. Ber, kde ber a za každou cenu.“
PhDr. Tomáš Novák